Když jsem byla malá, tak ve 3. nebo 4. třídě, vyráběli jsme ve škole a pak i doma hadrovou panenku. Doma mi s její výrobou pomáhal taťka. Hlavičku měla ze staré máminy punčochy vycpané vatou. Pusinku jí táta krásně namaloval máminou rtěnkou. Aby jí hlavička pořád nepadala, zpevnil jí krk párátkem. Ovázali jsme jí krk "šátkem", aby nebylo vidět, jak hrozně je na krku sešitá. Upletla jsem jí krásné pruhované šaty vzor PYTEL. Nebyla nejkrásnější, ale měla jsem jí moc ráda! Dodnes vidím taťku, jak sedí v křesle a rve do té panenky párátko, aby jí nepadala hlavička, jelikož jsme jí udělali moc těžkou.Tyto vzpomínky vypluli na povrch, když jsem začala dělat tuhle panenku pro radost.
1 komentář:
dnes už by to s párátkem nešlo žádné nemám -už jej nepotřebuji ha!ha!ha! taťka
Okomentovat